Dovolená na Floridě, kde léto trvá 6 měsíců, 2x do roka!
Proč se vydat na dovolenou na Floridu? Je tam celoročně teplé slunečné počasí, velmi přátelští lidé a příjemné ceny co se týče stravování, tak i nákupů, především oblečení.
Naše dovolená směr Florida začala jako jízda na horské dráze a to doslova. Pohodlně se usaďte, startujeme z Prahy, letiště Václava Havla, směr Zurych, v druhé polovině listopadu 2019. Přibližně po hodině letu do Zurychu jdeme na přistání a zcela nečekaně několik desítek metrů nad zemí se letadlo prudce otočí vzhůru do oblak a vám se zhoupne žaludek. Pilot provedl tzv. „go around“ a zahlásil, že nebylo možné přes hustou mlhu přistát, a dáme si to znovu za 10 minut. Poté jsme na pohodu přistáli. V Zurychu jsme měli asi 2 hodinky na přesun ke gatu směr Miami, kde nás po kontrole pasu a ESTA Visa (The Electronic System for Travel Authorization) oslovil místní úředník s několika otázkami v angličtině. Jaký je důvod naší cesty do US? Co tam budeme dělat? Odkud jsme? Kde žijeme v ČR? Jaké je naše zaměstnání? Jak dlouho nám trvá cesta do práce? Na vše jsme poslušně odpověděli a dostali jsme na boarding pass jeho souhlas, že jsme způsobilí na cestu do US. ESTA Visa je nutné si zajistit před odletem do US, elektronickou žádost můžete provést přímo zde online: https://estavisa.cz/.
Let do Miami se společností SWISS byl naprosto špičkový. Letěli jsme zcela novým Boeingem 777-300 ER (seating 3-4-3) tuto skutečnost kvitoval především Marek, který je mj. pilot. Letadlo bylo velmi prostorné i v dřevěnce = economy class, kde jsme měli koupené letenky a navíc bylo směrem do Miami poloprázdné. Jaké štěstí! Tudíž jsem celou dobu pohodlně ležela na trojce a Marek vedle mě na čtyřce, který celý let prospal a já se dívala na nejnovější filmy, nikdy v letadle moc nespím. Co se týče posádky, servisu, tak musíme jenom chválit, pořád se starali. Během 10 hodinového letu jsme dostali 2x teplé jídlo, v mezičase zmrzlinu, čokolády, vlhčené teplé ubrousky na otření obličeje a rukou, neustále nabízeli pití, pořád jsem měla nalito – čti nealko. Let proběhnul naprosto hladce a my jsme přistáli v Miami a čas se nám posunul o 6 hodin zpět oproti našemu času v ČR. Na letišti vás přivítá fronta klikatá jak had, tak se do ní postavíte a čekáte, než se dostanete na řadu a přichází první elektronická kontrola, kterou provádíte sami tzv. self check in. Po vyzvání letištního úředníka, který hlasitě volá „next, next“ přijdete k automatu, kde naskenujete váš pas a zodpovíte tři otázky, aby vám mohl vyjet papírek, který vypadá jako boarding pass. Můžete zadat že jste rodina, když je vás 2 a více a nemusíte pak zdlouhavě každý vyplňovat všechny otázky, jen skenujete pasy za sebou. My to takto udělali. Každý má na papírku něco jiného, je tam jakási číselná stupnice, Marek měl číslo vysoké a přes lístek křížek a já měla číslo naopak nízké a žádný křížek. S tímto lístkem jdete k letištnímu personálu, který vás přiřadí na frontu k imigračnímu úředníkovi. Marek ukázal svůj lístek jako první a poslali ho vlevo a po mě ani lístek nechtěli, tak jsem šla rovnou s ním (byli jsme odbaveni jako rodina). Pokud nebudete mít na lístku křížek, tak půjdete rovnou do jiné fronty a projdete bez dalších otázek (tak nám to sdělili naši přátelé, kteří létají na Floridu pravidelně). Vystáli jsme další frontu a úředník, kterému jsme odevzdali naše lístečky, pasy a Esta Visa se nás opět ptal, za jakým účelem cestujeme do US, jak dlouho se zdržíme a co zde máme v plánu. Celý tento proces „vstupu do země“ trval naštěstí jen 45 minut.
Nasedli jsme na letištní vláček a jeli asi 5 minut do půjčovny aut. Auto jsme si den před naším příletem zarezervovali přes www.rentalcars.com u společnosti ALAMO. (Máme s nimi dobré zkušenosti z Hawaii, tak jsme jim dali znovu důvěru a vyplatilo se.) Když na nás přišla řada, čekal u přepážky velmi veselý a milující svojí práci, kluk, který nám dalších 45 minut vyprávěl všechno možné týkající se nejen půjčení auta, ale i další historky ze života v US. Každopádně to stálo za to, dostali jsme upgrade na vyšší level a šli jsme pak v parkingu do uličky 7, kde jsme si mohli vybrat jakékoliv auto. Bylo zde na výběr již 15 připravených SUV, s klíčky v zapalování, takže si jen vyberete, hodíte kufr do auta a jedete ven. U nás to vyhrál protentokrát americký Dodge. Když jsme v US, tak proč ne.
Vydali jsme se na naše první ubytování do oblasti zvané Hollywood, která se nachází kousek nad Miami směr na sever. Ubytování jsme měli zarezervované z Prahy klasicky přes Booking.com na první dvě noci a pak dále jsme si říkali, že se uvidí, děláme to tak pokaždé, operativně. Díky posunu času byl teprve večer, nicméně jsme po cestě nakoupili v 7 Eleven (místní obchůdek) něco málo k večeři a padli do postele. Ráno jsem se vzbudila již kolem 6, a vyrazila na pláž (měli jsme to 100 m) na východ slunce, který byl opravdu neskutečný a tolik nabíjející pozitivní energií. Hollywood je velmi příjemná dovolenková oblast s promenádou, na které najdete, od východu až do západu sluníčka, sportovce všech věkových kategorií. Můžete zde běhat, jezdit na kole a kolečkových bruslích či se jen tak procházet. Podél promenády je spousta restaurací, obchůdků, barů. Místní restaurace jsou otevřeny od brzkého rána. Velmi rádi jsme toho využili a chodili na snídaně s výhledem na moře každý den.
Následující den jsme vyrazili autem na celodenní výlet na Cape Canaveral do Kennedy Space Centra (Kennedyho vesmírného střediska). Tento výlet doporučujeme jak párům, tak rodinám s dětmi, je to krásný komplex plný zajímavých atrakcí a všichni si přijdou na své. Ve volné přírodě zde žijí desítky druhů ptáků, savců a lze zde spatřit i aligátory. Nám se poštěstilo vidět celou orlí rodinku i aligátora. Vstupenky jsme zakoupili den předem online a vybrali si dvouhodinovou bus tour s průvodcem a několika zastávkami v rozlehlém areálu. Díky této bus tour jsme se dostali až do blízkosti odpalovacích ramp, odkud létají rakety do vesmíru a poslouchali poutavé vyprávění průvodce. Projeli a následně prošli celý komplex, viděli maketu raketoplánu Explorer v životní velikosti, expozice raket Apollo a Saturn včetně vybavení. Vstupenky, detailní info a starty raket najdete zde: https://www.kennedyspacecenter.com/. Příště až budeme plánovat cestu na Floridu, tak se určitě podíváme, zda zrovna nebude nějaký start rakety do vesmíru. V komplexu jsou vybudovány tribuny pro diváky a lze tuto podívanou sledovat přímo na místě.
Naší další zastávkou a místem na ubytování se stala čtvrť Little Havana, která pro nás byla výchozím bodem pro návštěvu parku Everglades, který je známý svými mokřady (mokřad je cenný ekosystém – bažiny, rašeliniště a území pokryté vodou). My jsme především chtěli vidět další aligátory žijící ve volné přírodě. Turistickou atrakcí jsou zde airboats neboli vznášedla. Jakmile vjedete do parku, tak potkáte během jízdy podél kanálu několik desítek firem provozující tyto zážitky. My jsme si náhodně vybrali menší vznášedla pro cca 15 osob. Cena na hodinu je 30 USD na osobu. Zrovna jim nefungoval platební terminál a my jsme měli jen 54 USD v hotovosti, tak nás vzali i tak, tedy s 10 % slevou. Náš průvodce byl Indián a přesně věděl kam má jet, abychom aligátory viděli. Dostali jsme před jízdou špunty do uší, protože je to opravdu potřeba, je to hukot a doslova se vznášíte na vodě. Kdo nemá rád rychlou jízdu či aligátory, tak to není výlet pro něj. My jsme si jej velmi užívali a poslouchali další poutavé vyprávění našeho průvodce, jeli jsme i na místo, kde jsme viděli několik miminek aligátorů. Moc pěkný zážitek. Kdo má rád rychlou jízdu na vodě a nevadí mu aligátoři, tak určitě vyražte se podívat. Po cestě zpět Marek vytáhnul dron, protože toto místo opravdu stojí za natočení. Odbočili jsme z hlavní cesty a zastavili asi po 50 metrech. Marek vzlétnul a za pár minut u nás byla místní policie – ranger, který nám přes amplion důrazně sdělil, ať odjedeme a čekal než se sbalíme. Co teď? Dron ve vzduchu… Marek usedl za volant, dal mi do ruky ovládací panel a vyjeli jsme na hlavní silnici, dron jsme měli asi 1 km daleko. Naštěstí místní ranger zamířil na opačnou stranu, tudíž my jsme po 500 metrech zastavili u silnice na parkovišti a bezpečně jsme přistáli. Trošku nervy, ale nakonec vše dobře dopadlo a máme další zážitek.
Druhý den jsme vyrazili do Miami se podívat na nejznámější graffiti tzv. Wynwood Walls. Zaparkovali jsme v postranní uličce, kde platba za parkování byla možná jedině přes aplikaci, kterou jsme se pokoušeli stáhnout, ale neúspěšně. Vyrazili jsme tedy na prohlídku graffiti obrazů a stojí to za to. Jsou to nádherné malby v nadživotních velikostech. Za hodinu a půl jsme se vrátili k autu a za oknem jsme měli lísteček s pokutou. Jojo, místní policie je vskutku rychlá. Pokud pokutu zaplatíte do měsíce, tak vás to stojí 36 USD a když překročíte dobu delší než měsíc, tak je to jednou tolik. Za cca 5 dní jsme se přihlásili do místního policejního systému, kde naše pokuta již byla nahraná a uhradili jsme. Placení parkování a dodržování rychlosti, tzv. speed limit se opravdu vyplatí. Policie je vážně všude. O tom ještě později. Večer jsme si zašli do místní kubánské restaurace, když už jsme bydleli v Little Havana a trošku jsme zavzpomínali na nedávnou dovolenou na Kubě. Dali jsme si jejich specialitu „ropa vieja“, což je trhané hovězí maso s rýží a opečeným banánem.
A kam dále? Hurá na nejjižnější místo Floridy na Key West. Toto městečko je turisticky velmi navštěvované, určitě stojí za pozornost a návštěvu, jste již v karibiku, atmosféra je zde uvolněná, dovolenková a měli byste ji zažít. Toto místo je vzdálené od Kuby přes moře jen 90 mil. Cesta z jižní části Miami nám trvala něco přes 3 hodiny, je to 160 mil, což je přibližně 260 km. Speed limit je většinou na této trase 35-55 mil. V některých úsecích vám přijde, že se plazíte jak šnek, nicméně dodržovat rychlost se rozhodně vyplatí, místní policie má opravdu oči otevřené a hodně často vás změří z protisměru. Pokuty i za malé překročení rychlosti jsou vskutku vysoké. Když se pohybujete na Key Westu, tak si říkáte, kde to vlastně jsem, proč zde všude vlají vlajky s nápisem Conch Republic neboli Lasturová republika? Tento příběh sahá zpět do 80 let, ale nyní je to spíše turistická atrakce, která je uváděna jako jeden z nejznámějších příkladů mikronároda. Ubytování na Key Westu jsme měli rezervované předem, protože byl zrovna sváteční týden a den Díkůvzdání. Bydleli jsme v malém krásném hotýlku Almond Tree Inn https://almondtreeinn.com/ v bezprostřední blízkosti Duval Street. Tato ulice je pěší zónou celého Key Westu se spoustou restaurací, barů a obchůdků. Hned první večer jsme vyzkoušeli jednu z místních doporučovaných restaurací a to Nine one five – https://www.915duval.com/, kde jsme si dali vynikající rybu.
Druhý den jsme se vydali do domu Ernesta Hemingwaye – https://www.hemingwayhome.com/, vstupné činí 15 USD na osobu a berou pouze hotovost. Za necelou hodinku nás celým domem a zahradou provedl místní průvodce, který nám popisoval život spisovatele v době, kdy žil na Key Westu. Mezi nohama se vám neustále proplétají kočky, které v areálu domu žijí a v době, kdy jsme zde byli my, tak jich bylo 58. Kdo má na kočky alergii, měl by tuto atrakci raději vynechat. Nedaleko domu Ernesta Hemingwaye je další turistická atrakce a to tzv. Southernmost point (nejjižnější bod US), je to takový patník, kam je ideální přijít v 7 hod ráno na fotku, kdy je tam minimum lidí, jinak u něj stojí nepřetržitě 100 m fronta.
Při procházce tímto kouzelným městečkem narazíte na nultou míli nebo „Mile 0“, zde začíná/končí známá US 1 Route (dlouhá přes 2 300 mil). Po známé Duval street dojdete až do přístavu, kde kotví velké výletní lodě, tudíž když tam zrovna stojí, tak je městečku poměrně „narváno“. Kdo nechce městečko procházet, může nasednout na místní vláček „Conch tour train“ a nechat se povozit. Nastal den Díkůvzdání a my jsme na večeři zvolili na doporučení naší „české“ paní recepční restauraci Martin’s – https://www.martinskeywest.com/, kde jsme ochutnali klasicky krocana. Jeden den jsme vyrazili i na místní veřejnou pláž, kde si můžete pronajmout lehátka a slunečníky, zapůjčit si šlapadla, paddle boardy či vodní skútry. Hodně lidí sem chodí i na západ slunce. Do Miami jsme se vrátili jeden den po Black Friday, před naším odletem domů a navštívili největší outletové obchodní centrum Dolphin mall – https://www.shopdolphinmall.com/. Kdo je nákupní maniak, tak doporučuji si vyblokovat celý den. Na Floridě v oblasti Miami a Key Westu žije hodně hispánců, ten kdo mluví španělsky má výhodu, kolikrát se vám stane, že vás v obchodě místo amerického „Hi“ pozdraví „Ola“. Samozřejmě jsme se dojeli podívat na Miami Beach, kde se těžko hledá místo na parkování, tudíž projíždíte vedlejšími uličkami, kde narazíte na místního chlapce s cedulí parking, který vás nasměruje na soukromý dvorek, kde parkuje dalších 20 aut a zaplatíte 10 USD na hodinu, což je celkem dost.
Pláž Miami Beach je plná lidí a podél ní je park, kde najdete několik beachvolejbalových hřišť (zrovna zde probíhal turnaj), venkovní posilovnu, stánky, hodně cyklistů, běžců a sportovců na kolečkových bruslích. My jsme jej prošli celý po skvělém obědě v typicky americkém TGI Friday’s a na samém konci parku jsme si dali ve Starbucks espresso. Zpáteční let byl s Lufthansou a když jsme taxovali k ranveji, tak se jednomu z cestujících udělalo špatně a navíc to byl Rumun, takže se sháněl na palubě doktor a překladatel. Po půl hodině stání jsme konečně odletěli směr Frankfurt, kam jsme přiletěli přesně na čas. Nicméně hodina na přestup do letadla směr Praha opravdu nestačila, tak nám letadlo uletělo a přebookovali nás na další let, který byl za hodinu a půl. Tudíž doporučujeme ve Frankfurtu minimálně 2 hodiny.
Dovolená na Floridě se nám moc líbila a zase někdy se sem určitě vrátíme a navštívíme další místa, která jsme neviděli a třeba stihneme i ten start rakety do vesmíru.
Autor a foto: Markéta Škopková